Svět jako Ledovec

Potřebuji tvořit nový svět?

Když si člověk postaví před úkol napsat Fantasy příběh, nebo připravit Fantasy herní kampaň, zdá se že tvorba vlastního světa je nutnost. Ovšem není tomu tak. Volba světa by měla být založená na potřebách Vašich příběhů a ty ne vždy vyžadují tvorbu vlastního světa, alespoň ne celého.

Podívejme se třeba na případ Fantasy, pokud chceme mít v něm ruiny, nové rasy a dominantní lidi s magií, nemusíme hned tvořit nový svět (ačkoliv je to zábava). Pokud vezmeme naší zemi, můžeme si představit nějakou katastrofu, která skoro vyhubila lidstvo a zničila naší civilizaci, přeživší se vrátili technologicky o několik staletí zpět a sto let po nehodě už ani nejsou vzpomínky, že by tomu někdy bylo jinak. Magie může být důsledek oné tragedie, nebo pozůstatek technologie, který se zdá lidem nyní jako magie, protože neví co je to zač (Například nanoboti v ovzduší, poslouchající příkazy konkrétních pokrevních linií či poslouchají příkazy řečené jen v binárním jazyce, či v klíčových slovech, které do nich zakódovali jejich tvůrci, atd.)

Trochu jsme náš svět tímto upravily, ale velká většina věcí je pro nás už připravená, od rostlin, zvířat, geografii až po noční oblohu. A cokoliv nového lze jednoduše přidat či změnit neboť nehoda a uplynulý čas od dnešního pohledu na svět nám dává tuto svobodu.

Tím nechci říct aby jste nový světy netvořili, ale jen se snažím poukázat na fakt, že máme již plno světů vytvořených a není tak nutné vždy začínat od nuly. Pro Pány Jeskyně to platí víc, než pro spisovatelé, ale i ti mají své možnosti.

Jsem rozhodnut, že můj příběh potřebuje nový svět.

Dobrá, pokud jsi jste jistí, že nemůžete či nechcete využít nic co už existuje, pojďme se tedy podívat na úskalí tvorby světa, na co si dávat pozor a co je dobré mít na paměti při tvorbě.

Prvně jedna nepříjemná pravda. Nikdy nestvoříte svět. Alespoň ne celý. Pokud se podíváme na náš svět z pohledu množství věcí které na něm existují, zjistíme, že jeden člověk je nikdy nedokáže sepsat. A když začne brzo objeví jak obrovská králičí nora to je. Nevěříte? Zkuste si to!

Popište si geografii naší země. Jak vypadá, kde jsou které hory a z čeho jsou. Kde jsou jaké údolí a co kde roste. Jaké máme moře a vodní proudy, jak se díky nim mění teplota, jak často se mění den v noc a opačně na různých místech naší země. Jaké prvky lze na ní najít a jaké mají vlastnosti a jak se chovají v jakých podmínkách?

To jsou věci, které někteří lidé studují celý život, Geologové, Chemici, Fyzici a Astrofyzici.

A to jsme s naším světem ani nezačali. Popište naší celosvětovou historii, všechny zaniklé národy a vývoj dne existujících, jejich kulturu, vztahy mezi nimi, atd. A už aby jste byli Lingvisté, Politologové, Historikové, Ekonomové, Obchodníci a mnoho dalšího.

Tím Vás nechci od tvorby světa odradit, spíše naopak, chtěl jsem Vám tímto ukázat na to, že když se řekne tvorba světa, je to celoživotní dílo několika generací. A přesto… máme tolik krásných propracovaných světů, od John Ronald Reuel Tolkiena až po DnD. Jak to?

Svět jako Ledovec

Pojďme si představit tuto ideologii. Pokud si představíme všechny tyto informace, které popisují náš svět, od planety až státy a jejich vztahy jako jeden balík informací, pak ho přirovnáme k Ledovci. Proč k Ledovci?

Pokud bychom si představili že to co je nad vodou a vidíme jsou obecné znalosti, který každý z nás o našem světě má. Když pak přejdete na jeho okraj a kouknete do vody, uvidíte jak pokračuje hluboko dolů. Stejně tak jako množství informací, které člověk získá, když začne studovat nějaký obor. A pokud začne kopat hlouběji do ledu najde nový led, nové znalosti také. Pro človíčka na tomto Ledovci je nemožné projít každý atom po atomu tohoto ledovce aby ho prozkoumal a přesto o něm ví mnoho věcí.

Pokud bychom se pokusili postavit takovýto ledovec, neuspěli bychom jak jsem již jednou naznačil. Co když ale vytvoříme něco co se zdá jako stejný ledovec, ale nevyžaduje tolik znalostí a práce? Co když náš ledovec bude dutý? Pro človíčka na mě bude vypadat stejně jako ten celý a pokud bude naše skořápka dostatečně tlustá, nikdy nezjistí, že dutý.

Všechny nové světy vznikají právě jako duté ledovce. Kde stvořitel prvně udělá drátěnou kostru tvaru ledovce (Základní kameny světa) a pak na něj nanáší nové vrstvy ledu. A čím déle na svém světě pracuje, tím je skořápka tlustší. A svět se zdá kompletnější.

Je to jedna z nejčastějších chyb tvůrců světů, která je stojí energii a elán a často končí nedokončeným projektem.

Do této chyby spadají dvě skupiny stvořitelů.

První, která se snaží tvořit celý ledovec a tudíž se nikdy nedostanou k tomu co je nejdůležitější a to je příběh! Tvorba světa pro jejich příběh je k nim nepustí, protože vždycky bude něco na světě, co autor ještě nepopsal.

Druhá skupina sice začíná s myšlenkou dutého ledovce, ale při nanášení vrstev ledu nejsou nikdy spokojeni a nanášejí další a další vrstvy až se dostanou do stejné pasti jako když by tvořili ledovec celý.

Je tedy třeba si při tvorbě světa určit své hranice.

Kde jsou ty hranice?

To už vždy záleží na Vás a na vašem projektu. Pokud nechcete připravovat žádné TTRPG či psát nějaký příběh a chcete po desítky let tvořit svůj svět, pak hranice nemáte žádné. John Ronald Reuel Tolkien je zástupcem této skupiny. Ačkoliv psal krátké příběhy v jeho světě pro své děti, Středozem a jeho okolí tvořil spíše pro zábavu, a jakožto Profesor staré Angličtiny se vyžíval v tvorbě nových jazyků. Tvorbou Středozemně strávil několik dekád svého života.

Pozn.: pokud Vás zajímá více do hloubky jak John Ronald Reuel Tolkien pracoval na Středozemi doporučuji video od Nerdopolis https://youtu.be/9ksxpazi29g

Pokud chcete každý rok vydávat novou knihu, nebo připravovat novou kampaň v TTRPG, tak je Vám asi jasné, že tudy cesta nevede. Jednoduše, není na něco takového tolik času.

Takže jak si stanovit hranice? Ideální je začít tou drátěnou kostrou. Pro mě osobně to jsou věci, které jsou v mém světě obecně známé. U kostry je nerozepisuji do hloubky. Jsou to spíše

Body, které mi dávají představu o mém světě.

Například můj svět:

• Sdílí několik ras.

• Každá rasa má svojí měnu.

• Každý národ je jedné rasy, kromě jednoho, který sdílí všechny rasy.

• Národy jednotlivých ras žijí v odlišně vypadajících místech (minisvěty)

• Ve světě jsou ruiny civilizace, která již svět neobývá

• Ve světě je magie hlavní energii (Narozdíl od Země, kde je to elektřina)

• Svět je v období středověku

To je celá moje kostra. Víc není potřeba v této Fázi. Samozřejmě detaily budou třeba dodělat, ale v tuto chvíli ani nevím, které jsou potřeba a které ne. Proto je nechám být.

Další fází, je si říct, kudy povede Náš příběh. Kde začne a kde skončí. To nám říká které místa čtenář/hráč navštíví a tudíž kde jsou tedy detaily přidat.

Například pokud můj příběh se bude odehrávat jen v jednom národě, není třeba tvořit všechny měny ostatních národů, ale asi mi bude stačit měna tohoto národa a možná toho rasově sdíleného. U ostatních stačí čtenáři/hráči vědět že existují. (Onen pohled pod hladinu)

Protože málokdo víc celý svůj příběh při tvoření světa, je tato část psaná paralelně s příběhem.

Je nutné poznamenat, že jsem nyní popisoval svojí kostru pro knížku a nikoliv pro TTRPG.

TTRPG obecně potřebují na začátku více přípravy na světě než knížky a tak jsou i jejich kostry mnohem obsáhlejší a trochu detailnější i když se z počátku neplánují použít.

Přesto se snažte držet na uzdě a tvořte jen to minimum které je potřeba pro Váš příběh a cokoliv navíc okolo držet ve formě kostry a rozepisovat až v momentě kdy hrozí, že hráči do dané oblasti informací zavítají.